Arda Wiki
Gandalf

Gandalf Šedý

Balrog dorazil k Můstku. Gandalf stál uprostřed oblouku, opíral se o hůl v levé ruce, v pravici mu však studeně a bíle zářil Glamdring. Jeho nepřítel se opět zastavil tváří k němu a stín kolem něho se roztáhl jako pár obrovských křídel. Zvedl důtky a řemínky zakvílely a práskly. Z nozder mu vyšlehl oheň. Gandalf však stál pevně. "Nemůžeš projít," řekl. Skřeti stáli nehybně a padlo mrtvé ticho...  - Pán Prstenů, Společenstvo Prstenu

Gandalf byl jedním z Istari, čarodějů, kteří byli posláni kolem roku 1000 t.v. do Středozemě, aby pomáhali proti zlu. Gandalf, který se ve Valinoru nazýval Olórin, původně jít vůbec nechtěl, ale když dostal rozkaz od samotného Manwëho, odešel za ostatními.

Ve Středozemi dostal mnoho jmen: na Severu mu lidé říkali Gandalf, v Gondoru a mezi elfy byl znám jako Mithrandir, mezi trpaslíky Tharkûn a na jihu Incánus. Byl často poslem špatných (ale důležitých) zpráv a tak se mu dostalo i nelichotivých označení jako Gandalf Sýček, nebo Láthspell (v řeči Rohirů "zlá zvěst").

Gandalf byl majitelem starodávného meče Glamdringu, který získal ze zlobřího pokladu a Naryi, jednoho prstenu ze Tří elfích prstenů.

První roky[]

Po příjezdu do Šedých přístavů poznal Círdan v Olórinovi nejmocnějšího z Istari a svěřil mu jeden ze Tří - Naryu, Prsten ohně. Díky němu měl Gandalf moc povzbuzovat druhé proti zlu a zapálit jim oheň v srdcích.

Gandalf se nejvíce zdržoval v severozápadních krajích Středozemě a tam poznával obyvatelstvo. V Bílé radě zastával místo hned po Sarumanovi. Přestože si nikdy nezřídil stálé sídlo, velmi často pobýval u Elronda v Roklince a odtamtud se neúnavně vydával na všechny své cesty. V r. 2063 t.v. se Gandalf vypravil do Dol Gulduru, protože z něj byla cítit Temná moc a elfové se obávali, že by to mohl být samotný Sauron. To se ukázalo jako pravdivé, necítil se ale dost silný, aby se mohl postavit Gandalfovi a tak opustil Dol Guldur a skryl se na Východě. Tak započal čtyřista let trvající Ostražitý mír, do doby než se Sauron posílen vrátil do Dol Gulduru. Když se tak stalo, byla vytvořena z Istari a nejmocnějších elfů Bílá rada.

Roky před Válkou o Prsten[]

V roce 2850 Gandalf znovu navštívil Dol Guldur a našel v Sauronových kobkách trpasličího krále Thráina II. Už mu ale nestihl pomoci a starý trpaslík zemřel, předtím mu ale dal mapu Ereboru a tajný klíč od Hory. Náhoda tomu přála a Gandalf se setkal v roce 2941 v Hůrce s Thorinem II. Pavézou, Thráinovým synem. Předal mu mapu a klíč od tajných dveří a společně se dohodli na uspořádání výpravy k Ereboru, kde na hromadě trpasličího zlata ležel Šmak. Dvanáct trpaslíků z Thorinovi rodiny se vydalo na výpravu, ale protože třináctka je nešťastné číslo, pověřili Gandalfa aby vybral ještě jednoho člena výpravy. Ten jim doporučil hobita Bilba Pytlíka a to se nakonec ukázalo jako šťastná volba. Gandalf šel s trpasličí výpravou až k Temnému hvozdu a tam se odpojil,

Guldur

Dol Guldur, sídlo Temného pána v Temném hvozdu

protože se Bílá rada konečně odhodlala zaútočit na Dol Guldur. Sauron ale předstíral útěk a vrátil se do své staré bašty, Mordoru, a začal budovat armádu. Po Sauronovu útěku spěchal Gandalf k Ereboru, kam dorazil těsně před Bitvou pěti armád, při které významně pomohl.

Gandalf si jako jediný z Istari všímal hobitů, malého národa, který žil v zemi Kraj. Našel si mezi nimi mnoho přátel, ale jinak byl spíše neoblíbený, protože vždy když přišel, některého mladého hobita přepadlo dobrodružství a to nebylo v Kraji obvyklé. Čím si ale získal hobití úctu, byly jeho ohňostroje, které vyráběl s pomocí moci, jež mu byla svěřena. Byl dobrým přítelem Starého Brala, a po jeho smrti se v Kraji dlouho neukázal - teprve až když trpaslíci chystali výpravu do Ereboru a na Gandalfovu radu s sebou vzali i příbuzného Starého Brala, Bilba Pytlíka.

Po výpravě k Ereboru se často vracel do Kraje a velmi se zajímal o Bilbův Prsten, který získal od Gluma. Začal se totiž obávat, že by to mohl být ztracený Jeden, který patřil Sauronovi. Stále na Bilba naléhal, aby ho nepoužíval. V roce 3001 t.v. pomohl Bilbovi při odchodu z Kraje a pomohl mu zříci se Prstenu ve prospěch svého synovce Froda. Potom

Glum

Glum, stvoření které mělo Prsten před Bilbem

vyhledal svého přítele Aragorna a vydali se spolu hledat Gluma. Toho později našli v Mrtvých močálech severozápadně od Mordoru a vyslýchali ho. Pomocí výslechu se Gandalf dozvěděl, že to opravdu je Jeden a vydal se zpátky do Kraje. Tam udělal poslední zkoušku, vložil Prsten do ohně a rozsvítilo se tajné písmo. Frodo Pytlík, se rázem ocitnul ve vážném nebezpečí, proto mu poradil, aby co nejrychleji opustil Kraj a odjel se poradit se Sarumanem

Válka o Prsten[]

Saruman ale zradil Bílou radu a uvěznil Gandalfa na vrcholu své věže. Gandalf měl ale štěstí, protože Radagast stále vysílal své ptáky jako posly k Sarumanovi (netuše o jeho zradě) a Pán orlů Gwaihir ho odnesl z Orthanku. Gandalf se vydal do Kraje, aby Frodovi oznámil zprávu, že Sauronovi sluhové zvaní Prstenové přízraky (nazgûlové) vyrazili z Minas Morgul. S ulehčením zjistil, že Frodo je na cestě a okamžitě se vydal za ním. Do Hůrky přijel dva dny po Frodovi a na Větrov dorazil o tři dny dříve. Tam potkal devět nazgûlu, kteří tam číhali na Froda. Utkal se s nimi a poté uprchl do Roklinky, kde čekal na Froda.

V Roklince se zúčastnil Rady a nabídl se, že půjde se Společenstvem. Dovedl je před západní bránu Morie, a skrze ní. Díky neopatrnosti Peregrina Brala ale upozornili skřety a ti je začali pronásledovat. Gandalf se ale neobával skřetů, ale balroga, se kterým se také nakonec utkal na Můstku. Můstek se pod balrogem zřítil, ale posledním švihem ohnivého biče sebou strhl i Gandalfa. Dopadli na nejspodnější dno hor a odtamtud se pomocí Nekonečných schodů dostali na nejvyšší horu Morie, Zirakzigil (Celebdil), kde mezi sebou svedli urputný boj, při kterém Gandalf balroga zabil, ale sám zemřel.

Protože ale ještě nesplnil své poslání, byl poslán zpět jako Gandalf Bílý. Šel nejprve do Lothlórienu a pak do Fangornu, kde potkal Aragorna, Legolase a Gimliho. S nimi poté jel do Edorasu ke králi Rohanu, Theodénovi. Ten byl špatnými radami Grímy Červivce úplně popleten a snažil se Gandalfa vyhnat. Gandalf ale sám vyhnal Červivce a Theodénovi se ukázal jako Maia a ten byl tak zbaven špatného rádce.

Theodén

Gríma Červivec a král Theodén

Když byl Theodén zbaven Červivce a uvědomil si, že je ve válce se Sarumanem, odvedl svůj lid do pevnosti Helmova žlebu, kterou chtěl bránit. Gandalf ale věděl, že bez pomoci jsou ztraceni a tak se vydal hledat pána Západních úvalů, Erkenbranda. Když byla bitva skoro prohraná, přitáhl Gandalf s několika tisíci Rohirů a celým lesem polodivokých stromů, huornů od Stromovouse, a rozprášili Sarumanovu armádu. Mezitím Stromovous a enti zajali Sarumana a dobyli Železný pas, kam se Gandalf hned po vítězství vydal. Pokusil se Sarumana dostat na svou stranu, ale nepovedlo se. Gandalf Sarumanovi zlomil jeho hůl na důkaz, že je zbaven moci a byl uvězněn v Orthanku. Předtím ale kvůli Červivcově nevědomosti ztratil palantír a Pipin se do něj nešťastnou náhodou podíval. Sauron si tedy myslel, že Prsten má Pipin a proto ho Gandalf odvezl do Minas Tirith. Tam se ujal obrany města, protože správce Denethor zešílel, když uviděl Faramira v bezvědomí. Podařilo se mu zachránit Faramira, Denethorova syna, ale Denethor se upálil. Když byla prolomena brána města, utkal se s Pánem nazgûlu, ale ten odletěl uprostřed souboje, protože přitáhl Theodén a Rohirové.

Po vyhrané bitvě odjel spolu se všemi zdravými muži k Černé bráně Mordoru, Morannonu, aby odlákali Sauronovu pozornost od Froda a Sama. Když byl Prsten zničen, Sauronovo vojsko se rozprchlo a Gandalf se vydal hledat Froda a Sama na orlech. Po korunovaci krále Elessara odjel na Západ, protože jeho poslání bylo splněno.